Zatímco v prvních dvou ročnících jsme se věnovali převážně běžným, jednoduše klasifikovatelným a známým náboženstvím, letos se vydáme do vod trochu více zmatečných.
Nejprve probereme
Voodoo a Hoodoo, což jsou tva pojmy, které se velmi často zaměňují a nesprávně
chápou. Pokusím se tedy především vysvětlit hlavní rozdíly, mezi těmito dvěma
směry.
Hlavním důvodem, proč jsou voodoo a hoodoo často zaměňované jsou především africké kořeny obou těchto směrů a některé podobné prvky, přesto je mezi nimi několik zásadních rozdílů.
Tím hlavním
rozdílem je to, že hoodoo na rozdíl od voodoo není náboženství. Vysvětlíme si
to trochu více později.
Voodoo
Voodoo je náboženství
jehož kořeny můžeme najít v Západní Africe a které se zrodilo v „moderní
podobně“ v Haiti. Zároveň se do Voodoo silně promítají křesťanské vlivy,
díky nucené kristianizaci afrických otroků dovezených na Haiti v 16. a 17.
století.
Samotné slovo voodoo
(nebo vodou nebo vodun – těch zápisů je opravdu hodně, já používám ten, co je
mi nejsympatičtější) znamená duch nebo božstvo.
Voodoo je poměrně
komplexní systém víry, filozofie a medicíny. Základním principem voodoo je, že
všechno co na zemi existuje je vlastně duch nebo duše. Lidé jsou duchové, kteří
obývají hmotný, viditelný svět a pak je tu také neviditelný svět, který obývají
další tvorové, jako jsou duchové, andělé a také duše předků. Všichni tito
tvorové žijí v zemi zvané Ginen, což je vesmírná obdoba Afriky.
Pod vlivem křesťanství vyznavači voodoo uznávají Boha, kterého považují za stvořitele obou těchto světů a duchů.
Bůh ve voodoo se
nazývá Bondye, což pochází z francouzského Bon Dieu, což doslova znamená
„dobrý Bůh“. Nicméně bůh se přímo neangažuje v životě lidí, proto stvořil
duchy, nebo chcete-li astrální bytosti, které mu pomáhají vládnout nad lidmi a
naším, hmotným světem. Právě k těmto duchům – Loa (v některých přepisech
lwa) – volají kneží a knežky voodoo.
Hlavním centrem
uctívání ve voodoo je služba duchům. Více si o tom řekneme příště, až budeme
probírat rituály a praktiky ve voodoo.
Nutné je také
podotknout, že voodoo má na Haiti několik různých regionálních variací a není žádný
jeden vůdce, jako třeba papež u křesťanů, nicméně jakožto částečně organizované
náboženství má voodoo své lokální vůdce. Další úplně samostatnou větví je pak
voodoo v New Orleans, což je asi ještě více známé, především díky tomu, že
se objevuje prakticky v každém mudlovském americkém seriálu, kdy postava
zavítá do New Orleans.
Hoodoo
Hoodoo na rozdíl
od voodoo není ve své podstatě náboženství, ale spíše soustavou praktik a
tradic, které se vyvinuly v Severní Americe mezi otroky z Afriky. Na
rozdíl od voodoo můžeme kořeny hoodoo sledovat spíše do Centrální Afriky, což
pravděpodobně souvisí s faktem, že až 40% otroků dovezených do Ameriky
bylo v té době právě z tohoto regionu.
Hoodoo je tedy ve
své podstatě souborem lidové magie. Možná trochu překvapivé bude to, že většina
těch, co praktikují hoodoo jsou křesťané, konkrétněji katolíci a při rituálech
často volají k biblickým postavám, jako je Mojžíš, případně zaříkají ve
jménu Ježíše. Velmi obvyklá je také recitace z Knihy žalmů.
Pro naše potřeby
je tedy velmi těžké definovat hoodoo, protože se jedná prakticky o magickou
praxi vystavěnou na afrických tradicích a křesťanském základu. Zjednodušeně
můžeme říct, že tam kde voodoo vzývá loa, tam se hoodoo obrací na křesťanské
svaté. Nicméně vyznavači hoodoo jsou stále velmi spirituální a věří
v duchovno a jistou formu duchů.
Zajímavé a pro
nás velmi komplikované je také to, že hoodoo se většinou předává ústně
z učitele na žáka. Tím, že se nejedná o náboženství, neexistují prakticky
žádné oficiální příručky či dokumenty nebo dokonce svaté knihy.
Jak už jsem
několikrát říkala, dostáváme se do fáze, kdy je velmi těžké definovat, čím se
vlastně zabýváme. Je několik různých teorií jak se voodoo i hoodoo vyvinulo a
několik teorií dokonce mluví o tom, že zatímco voodoo je původní náboženství,
hoodoo se z něj vyvinulo jako odnož, která se věnuje pouze části, která
obsahuje magii, bez náboženských prvků, což vzniklo opresí jiných náboženství
než křesťanství. Proto prý ti, co praktikují hoodoo adoptovali katolický
náboženský sytém a své původní magické praktiky na něm vystavěli.
Z mého
pohledu se ale spíše jedná o dvě samostatná uskupení, která se vyvinula do
částečně podobných forem, které byly utvářeny africkými vlivy a dobou, kdy
všichni praktikující žili v těžkých podmínkách jako otroci.
Souhlasím ovšem
s tím, že voodoo je „čistší“ a plnější forma, blíže plnohodnotnému
náboženství, zatímco hoodoo si vybralo prakticky pouze magické praktiky a
spiritualitu.
Myslím, že tohle
vám mohlo trochu více zamotat hlavu, ale snad to začně být trochu jasnější, až
se příští hodinu budeme věnovat konkrétním formám praktikování u obou těchto
systému.
Wicca
Wicca je asi
nejznámějším novopohanským náboženstvím, což bohužel způsobilo, že dnes se za
pojem wicca schová prakticky všechno, co jakkoliv souvisí s pohanstvím,
což však v žádném případě není pravda.
Zkusíme si tedy
definovat, kde se vzala ona původní wicca a co vlastně zahrnuje.
Wicca je velmi novodobé hnutí a pochází z 50. let 20. století z Anglie.
Za zakladatele
nebo minimálně hlavní postavu, která toto náboženství definovala pro moderní
dobu se považuje Gerald Gardener. Gardener byl amatérský antropolog a archeolog,
který většinu svého života prožil v Asii kde studoval původní náboženství
a tradice. K tomu četl mnoho okultních západních textů a pak po svém
návratu do Británíe na základě studia okultních tradic a studiem různých
pohanských náboženství a rituálů vyvořil to, co můžeme dnes nazývat základem
wiccy.
V roce 1954
publikoval knihu Moderní čarodějnictví, které vykládá historii čarodějnictví od
počátku, přes hony na čarodějnice až po moderní, znovuobjevené čarodějnictví.
Na jeho práci pak navázali další wiccanští autoři, kteří rozvinuli wiccanství
během 50. a 60. let. Z těchto prací vznikla wicca, jako pojem pro toto
moderní náboženství založené na předkřesťanských evropských tradicích.
Wicca se stala
velmi moderní především ve Spojených státech, kde se začala šířit během 70.
let. Dnes má wicca několikset tisíc vyznavačů, i když přesná čísla je kvůli
různorodosti wiccy nemožné zjistit.
Právě různorodost
wiccy je také hlavní problém, pokud se snažíme ji definovat, jelikož nemá
žádného centrálního vůdce nebo celocírkevní systém.
Nicméně lokálně
se wiccani sdružují do uskupení. Víte někdo, jak se těmto uskupením říká?
(hlaste se)
Jednotlivé
skupiny wiccanů se spojují do takzvaných covenů. Tyto jsou často vedeny kněžkou
či knězem.
Pro wiccany je v podstatě daleko důležitější to, aby následovali stejné rituály než to, aby věřili v to samé. Wiccani se většinou sami identifikují jako čarodějky a čarodějové. Za svůj symbol si často volí pentagram.
Wicca jako taková
se soustředí kolem pricipů mužství a ženství, které znázorňují jako rohatého
boha a bohyni matku. Wicani věří v posmrtný život – duše odcházejí do
takzvané Letní země. Na druhou stranu, stejně jako mnoho dalších moderních
náboženství má wicca mnoho různých variant, kde například některé větve věří
v reinkarnaci a pro ty je Letní země pouze místem odpočinku před
znovuzrozením.
Podle některých
vyznavačů wiccy je možné se s těmito dušemi spojit a kontaktují je při
magických obřadech pomocí medií nebo spiritualistických tabulek ouija.
Na rozdíl od
jiných náboženství, které věří v posmrtný život však wiccani kladou velký
důraz na prožití současného života.
V predominantně křesťansko-islámském světě wicca často čelí diskriminaci, především díky tomu, že některým se nelíbí některé prvky, které jsou podobné satanismu (rohatý bůh), případně stigma, které je spojeno s čarodějnictví v historii křesťanského světa. Proto je pro některé wicca často zaměňována s kulty černé magie, přestože jde především o náboženství, které staví na harmonii a spojení s přírodou.