Všechna náboženství, která dnes probíráme mají společné to, že mnoho z jejich rituálů je přístupné pouze iniciovaným nebo přímo zapojeným, takže se budeme spíše bavit o všeobecných principech a základních objektech uctívání.
Voodoo
Většina rituálů ve voodoo se točí kolem uctívání a interakcí s loa. Většinou tyto rituály zahrnují také zpěv, tanec, někdy dokonce zvířečí oběti. Dá se tedy říct, že cílem rituálů je komunikace s Ioa, jejich prostřednictvím pak účastníci rituálu mohou způsobit změnu. Změnou můžeme chápat ať už odstranění překážek v životě nebo třeba léčení.
Někteří duchové loa mohou být vzývání pouze v konkrétní dny. Tím, že mnoho těchto duchů je přímo vyvozeno od katolických svatých, jejich vzývání se váže na dny, které se k těmto svatým vážou.
Jak už jsem říkala dříve, k tajemstvím voodoo se člověk dostane až po iniciaci. Iniciace má několik stupňů, nicméně už v okamžiku, kdy projdete první, přislíbíte své služby a věrnost loa, považuje se to za doživotní slib.
Už minule jsme si také říkali, že psaná tradice ve voodoo není úplně moc častá. První texty se začaly objevovat až ve 20. století a i přesto je stále primárním nositelem informací o voodoo rituálech a tradicích ústní předávání informací.
Kneží ve voodoo se označují jako hungan, pro muže, respektive mambo pro ženu. Ve většině voodoo společenství neexistuje žádná další hierarchie jako v ostatních církvích, protože kneží jsou víceméně soběstační. V souvislosti s ústním předáváním tradic je také velmi časté, že pozive hungana a mambo jsou dědičné.
Podle učení voodoo jsou to ve skutečnosti loa, kteří „povolávají“ kněze a kněžky. Pokud povolaný toto volání neuposlechne a neoddá se službě Ioa, říká se, že ho postihne neštěstí.
Chrámy se ve voodoo nazývají Hounfour. Součástí chrámu je většinou potomitan, což je vlastně centrální sloup, který slouží k vyvolávání Ioa. Pomocí tohoto sloupu prý sestrupují Ioa na zemi a mohou tak na chvíli posednout těla svých následovníků. Dále se v chrámu také nachází oltář.
Jak už jsem říkala, oběti jsou ve voodoo poměrně časté a to proto, že loa, stejně jako lidé musí jíst a pít. Pokud jde o to jaké jídlo, zvíře nebo nápoj se podávají záleží na konkrétním loa.
Pokud jste někdy viděli záznam nějakého voodoo rituálu, víte, že většinou se jedná o kombinace tance, zpěvu a hudby, především hry na bubínky. Texty jsou většino velmi jednoduché a opakující se a slouží k přivolání loa.
Cílem většiny těchto rituálů je v ideálním případě vyvolat spirituální posednutí duchem Ioa. Pokud se to podaří, ona posednutá osoba se označuje jako chwal – kůň. Loa mohou posednout jak muže, tak ženy, i když se to zřídkakdy vstane dětem, protože je to považováno za nebezpečné.
Pokud je posednutí podaří, vypadá to většinou jako série záchvatů. Člověk se třese a má křeče. Každé posednutí je naprosto jiné, některé trvá několik minut, jiné několik dní a na jeho konci jsou nádoby, nebo koně chcete-li naprosto vyčerpané a zkolabují, často v částečném bezvědomí.
Posednutí zprostředkovává přímou komunikaci mezi věřícími a loa. Loa tak mohou nabídnout svým následovníkům rady, varování, požehnání, léčení a někdy jim dokonce dovolí nahlédnout do budoucnosti.
Hoodoo
Hoodoo je podstatně méně standardizované než voodoo, nicméně stejně jako u voodoo je znovu cestou ke znalostem iniciační proces.
V mnoha směrech můžeme říci, že hoodoo rituály jsou těm ve voodoo velmi podobné. Opět můžeme vidět hodně zpěvu, hudby a tance. Pokud si pamatujete, říkali jsme si, že většina hoodoo vyznavačů jsou katolíci. Zpěvy v hoodoo jsou tak složené z citací z Bible nebo mají přinejmenším velmi výrazné biblické reference.
Centrem, cílem nebo i cestou můžete říct v hoodoo je takzvané „seeking“, což bysme asi mohli přeložit jako hledání. Cílem rituálů je opět forma posednutí nebo třeba jen docílení toho, že se člověka duch dotkne. Na rozdíl od voodoo je posednutí duchy nahrazeno posednutím Ducha svatého.
Zatímco voodoo se velmi přímočaře drží uctívání duchů, hoodoo je v některých směrech daleko více osobně zaměřené a jak už jsem vysvětlovala, daleko více se blíží magii, tak jak ji známe. Mudlové samozřemě nepoužívají hůlky, tak jako kouzelníci, ale věří tomu, že pomocí posednutí jim bude dovoleno získat nadpřirozené schopnosti, které pak mohou využít k osobnímu prospěchu.
Pro dosažení lepších výsledků, chcete-li, v hoodoo se často využívají bylinky, kameny, části zvířecích těl nebo rovnou celé zvířecí oběti, barevné svíčky a další nástroje. Velmi obvyklé je také využití lidských částí těla jako zesilovačů. Nejčastěji se tak používají vlasy nebo nehty.
Zjednodušeně tedy hoodoo magie funguje tak, že pracují s duchy, mimojiné také s duchy předků a s pomocí kořenů, bylinek a dalších nástrojů pak mohou manifestovat jejich sílu.
Já osobně věřím tomu, že mudlové pomocí voodoo mohou dosáhnout velmi podobných výsledků, jako kouzelníci, kteří praktikují umění, která nejsou přímo spojená s použitím hůlky – tedy především umění bylinkářství, drahých kamenů nebo třeba i lektvarů.
Wicca
Wiccanské rituály jsou ve své podstatě více uvolněné a méně formální než u většiny ostatních náboženství. Wiccani se více zaměřují na samotný prožitek z rituálu než na jeho pevnou formu. Tím se zpět dostáváme k tomu, že pro mnoho z nich je také více důležité samotná praxe než víra jako taková.
Wiccani jsou velcí tajnůstkáři, většina rituálů jednotlivých covenů se odehrává v soukromí a často jsou přístupné až po iniciačním rituálu. Toto ovšem závisí na každém jednotlivém covenu.
Vzhledem k tomu, že jde o moderní náboženství, přijde mi, že tu forma často vítězí nad obsahem. Wiccani jsou velmi teatrální. Rituály probíhají velmi často za úplňku nebo jiné významné měsíční fázi.
Významnou součástí rituálů je očištění. Než se zúčastníte rituálu, musíte se rituálně očistit v rituální lázni.
Tyto rituály se odehrávají v magickém nebo chcete-li čistém kruhu. Při vytváření tohoto kruhu se wiccani uchylují k vzývaní Boha a Bohyně, případně přírodních elementů.
K rituálům uctívači často využívají magických nástrojů, jako je třeba obřadní nůž athame, pentagram, kalich, svíčky a mimo jiné někdy také kouzelnou hůlku.
Je stále předmětem spekulací, jestli je význam použití hůlky ve wicce čistě náhodný nebo jestli některý z kouzelníků třeba považoval za zábavné se zapojit do covenu a předvést s ní nějaké ty „zázraky“. To by bylo samozřejmě v přímém rozporu s Mezinárodním zákoníkem o utajení kouzel. Nicméně nikdo nikdy nebyl dopaden, takže to budeme považovat za náhodu.
Po skončení rituálu, wiccani poděkují Bohu a Bohyni a „kruh je uzavřen“.
Středobodem uctívání ve wicce je jak jsme již říkali příroda a to především roční obobí. Tuto víru symbolizuje takzvané Kolo roku. S ním souvisí také hlavní svátky wiccanů, které se označují jako sabaty. Většina wiccanů slaví těchto sabatů osm, nicméně jsou i takové, které mají pouze čtyři.
Myslím, že většina těchto svátků vám bude velmi povědomých. Jsou to Imbolc, Ostara, Beltine, Litha, Lughnasad, Mabon, Samhain a Jule.
Pokud jde o zdroje k wiccanství, wiccani nemají žádné svaté texty jako takové, ale mnoho covenů má svazek, kterému se říká Kniha stínů. Tato kniha je souborem rituálů, věrouky a dalších praktik, které coven provozuje.